Proč se volejbal hraje na 25 bodů?

26.08.2026

Volejbal má jednu zvláštnost, která je pro jeho pravidelné diváky naprostou samozřejmostí: běžný set se hraje do 25 bodů. Pokud ale člověk začne přemýšlet, proč právě 25, odpověď už tak jednoduchá není. Číslo totiž není žádným fyzikálním zákonem ani původním pravidlem volejbalu. Je výsledkem dlouhého vývoje tohoto sportu.

Volejbal se původně počítal úplně jinak

Volejbal vznikl ve Spojených státech na konci 19. století. Jeho pravidla se postupně měnila a dlouhou dobu se nepoužíval systém, který známe dnes.

Zásadní rozdíl spočíval v tom, že bod mohl získat pouze tým, který měl právě podání. Pokud podávající tým rozehru prohrál, soupeř získal právo podávat, ale bod se mu nepřičetl.

Takové počítání pochopitelně mohlo zápasy výrazně prodlužovat. Volejbal proto postupně hledal způsob, jak hru zjednodušit a zároveň ji udělat dynamičtější.

Každá rozehra znamená bod

Dnešní systém se označuje jako rally point system. Zavedl se na mezinárodní úrovni na konci 20. století a zásadně změnil charakter volejbalu.

Od té doby získává bod vítěz každé rozehry, bez ohledu na to, který tým podával. Každá chyba tak má okamžitý dopad na skóre a zápas má mnohem předvídatelnější délku.

Právě s přechodem na tento systém se ustálilo také dnešní pravidlo, podle kterého se standardní set hraje do 25 bodů.

Proč právě 25?

Číslo 25 není náhodné, ale zároveň neexistuje žádný jeden konkrétní důvod typu „25 bodů je ideální podle matematického výpočtu“. Jde především o praktický kompromis.

Set do 25 bodů poskytuje dostatečný prostor pro to, aby se během něj projevila kvalita týmů, ale zároveň není příliš dlouhý. Při současném systému, kdy každá rozehra znamená bod, představuje 25 bodů přibližně dvacet až třicet minut hry, i když skutečná délka se může výrazně lišit.

Kdyby se set hrál například pouze do 15 bodů, jeden nepovedený začátek by měl mnohem větší význam. Naopak výrazně vyšší hranice by prodlužovala zápasy a zvyšovala fyzickou náročnost hráčů.

Samotných 25 bodů ale nestačí

Volejbal má ještě jedno důležité pravidlo: set musí tým vyhrát alespoň o dva body.

Pokud je tedy stav 24:24, set nekončí. Hraje se dál, dokud jeden z týmů nezíská dvoubodový náskok. Výsledkem tak může být například 26:24, 27:25 nebo klidně 30:28.

Právě tato část pravidel dává závěru setu značné napětí. Tým může být jediný bod od vítězství, ale soupeř ho stále může dotáhnout a skóre se může několikrát otočit.

Výjimkou je rozhodující set

Pokud je po čtyřech setech stav 2:2 na sety, rozhoduje pátý set. Ten se hraje pouze do 15 bodů, opět ale s nutností dvoubodového rozdílu.

Důvod je jednoduchý. Po čtyřech odehraných setech už jsou hráči výrazně unavení a rozhodující sada má především určit vítěze celého utkání. Kratší set zároveň pomáhá udržet celkovou délku zápasu v rozumných mezích.

Proč se pravidla změnila?

Přechod na současný systém bodování měl ještě jeden významný důvod: zlepšil předvídatelnost délky zápasů.

Ve starém systému mohl zápas pokračovat dlouhou dobu bez výrazného posunu skóre. To komplikovalo nejen samotnou hru, ale také televizní přenosy a plánování sportovních akcí.

V systému, kde se bod uděluje po každé rozehře, je situace jiná. Každá výměna posouvá skóre a divák může velmi snadno sledovat, jak daleko je jeho tým od vítězství.

Číslo 25 tedy není žádná náhoda

Dnešní volejbalové bodování je výsledkem snahy najít rovnováhu mezi délkou setu, spravedlností, napětím a atraktivitou pro diváky. Hranice 25 bodů poskytuje dostatečný prostor pro vývoj setu, zatímco pravidlo dvoubodového rozdílu brání tomu, aby o výsledku rozhodla jediná náhodná rozehra.

Až tedy příště uvidíte na výsledkové tabuli stav 24:24, je dobré vědět, že zápas ještě zdaleka nekončí. Volejbal totiž neříká „kdo první dosáhne 25“, ale v podstatě „kdo první dosáhne 25 a zároveň získá náskok dvou bodů“.

A právě proto mohou být poslední body volejbalového setu často tou nejzajímavější částí celého zápasu.